Jedním z nejběžněji pěstovaných druhů epifytických bublinatek je Utricularia alpina. Celá tato skupina získala díky rozměrům a kráse svých květů přízvisko "orchideokvěté bublinatky". Květy U. alpina oprávněnost takového označení jednoznačně potvrzují. Svoji oblibu si tento druh získal tím že patří mezi nejvděčnější zástupce jinak pěstitelsky poměrně náročné skupiny jihoamerických epifytních bublinatek.

Pohled na dobře vyvinutý trs s
obnaženou spodní částí.

       Utricularia alpina se přirozeně vyskytuje ve Venezuele, Guayaně, severní Brazílii, na Velkých a Malých Antilách. Rostliny nejčastěji osidlují mechové polštáře na větvích nebo mokvavých skalách.

       Asimilační prýty (listy) jsou dlouhé až 15cm a mají přibližně kopinatý tvar. Lapací měchýřky Utricularia alpina jsou velmi drobné. Jejich velikost zpravidla nepřesahuje velikost 1mm. Existovaly dokonce pochyby o jejich lapací funkci. Tato však byla experimentálně prokázána. Na bázi podzemních prýtů vytváří U. alpina 8 - 20mm velké zásobní hlízy, které slouží jako rezervoár vody v sušším období roku.

Detail podzemních prýtů s pastmi.
Dobře viditelné jsou tež hlízky se
zásobou vody.

Pohled na asimilační prýty (listy).
Uprostřed záběr celého kvetoucího trsu.

       Utricularia alpina vykvétá s průběhu celé vegetační sezóny, nejčastěji však na jaře. Květy jsou neseny stvolem dlouhým 4 - 20cm. Na jednom stvolu bývá jeden až čtyři květy, většinou však dva až tři. Množství vytvářených květu a jejich velikost velmi závisí na kondici rostliny. Květy jsou velké 40-50mm. U velkokvětého klonu původem z Henry Pittier byl v Botanické zahradě v Liberci změřen květ široký a vysoký 64mm. Tyto rozměry se nám v naší sbírce podařilo několikrát zopakovat, jedenkrát dosáhla šířka květu dokonce naprosto unikátních 81 mm! Blíže je vělkokvětý klon dokumentován zde...

       Zbarvení květů je bílé s velkou žlutou skvrnou na vypouklé části dolního plátku koruny. Z přírody jsou známé i typy s mírně nafialovělým nádechem.

        Utricularia alpina je mírně náročná na podmínky pěstování. Je jedním z nejvděčnějších druhů jinak středně náročné skupiny orchideokvětých bublinatek. (Více o pěstování...) Pro svůj dobrý růst vyžaduje mírně vlhký epifytický substrát a vyšší vzdušnou vlhkost (70-90%). Stanoviště by mělo být světlé, ne však dlouhodobě vystavené přímému slunečnímu osvitu.